Sport se z profesionalizoval a tudíž nejde jen o radost ze
hry jako takové, o výsledky, ale hlavně o peníze a sponzory. Fanoušci nejsou
daleko od pravdy, když křičí na sudího známé „penííízééé“. Potom je tu ještě
zakázaný doping, který se někde toleruje, podvádí se se vzorky a udělují se
zajímavé milosti a celonárodní zákazy. Jsou známé i kauzy sportovců, kteří svým
výkonem zaprodají utkání. I v nejvyšších patrech celosvětového sportu jsou
známy finanční podvody technických
činovníků.
Co s tím?
V některých sportech to řeší technikou. Například v hokeji
nebýt možnosti přezkoumání video rozhodčím zda padl gól nebo nikoliv, tak by se
utkání vyvíjela zcela podle přání rozhodčích a na jejich objektivitě. I když i
dnes se v hokeji setkáváme s ovlivňováním výsledků v podobě vylučování
hráčů za faul, který ani nebyl.
Snad nejdál v míčových hrách pokročil tenis, zavedením
jestřábího oka. Kolik zmanipulovaných výsledků bylo zaznamenáno v minulosti,
kdy jedno nesprávné rozhodnutí záleželo na prohře či výhře!
Pokud se tedy v míčových hrách a hlavně těch masových
jako je fotbal, nebudeme spoléhat na techniku a rozhodování necháme na lidech,
tak se spravedlnosti jen tak nedočkáme. Nebylo by od věci, aby se hlavní
rozhodčí mohl podívat na záznam gólové situace dříve, než odpíská nespravedlivý
verdikt. Mám dojem, že zatím ta snaha o zavedení této možnosti vázne nejenom ve
změnách o pravidlech hry, ale hlavně u lidí jako jsou rozhodčí, protože by
přišli o tuto neomylnost.
Do nebe volající byl poslední případ rozhodčího Kralovce a
asistentky rozhodčí Ratajové. Oba se pyšní tím, že jsou nasazováni k rozhodování
mezinárodních zápasů. Jak je vidět, i kdybychom nasadili kolem fotbalového
hřiště dalších 10 pomocníků hlavního rozhodčího, tak to není nic platné. Jsou
to jen lidé, kteří najednou zčistajasna nevidí a zapomenou pravidla hry.
Hlavní sudí nebyl tak daleko, aby si nepovšiml před
vyrovnávací brankou hráče Aloise Hyčky, jak stojí v ofsajdovém postavení a
navíc těsně brání brankáři v pohybu a ve výhledu. To samé je již
klasifikováno jako zapojení se do hry a Ratajová na čáře měla zvednout
praporek. Neudělala to!
Jak hlavní rozhodčí, tak i čárová čekali ještě dál, až tento
hráč dostane přihrávku do ofsajdu a ani tentokrát neodpískají postavení mimo
hru. Je to neodpustitelné a nebezpečné. V poslední minutě utkání nechají
oba dva rozhodčí pravidla hry katovi. Ostuda. Nedivím se potom výrokům
Sparťanských hráčů, aby šla Ratajová raději k plotně.
Nejsem žádný fanoušek fotbalového klubu. Na náš fotbal se až
na pár výjimek nedá ani koukat a raději si naladím sportovní přenos z tenisu.
Jsem jenom zklamaný z toho, že spravedlnost dostala opět na prdel.
