Téměř 150 let existuje a stále se používá a vyvíjí vynález žárovky. Z historie víme, jaká obrovská touha lidí po světle, byla předchůdcem vynálezu žárovky. Od ohně, loučí, svíček, petrolejových lamp, přes obloukové lampy až k žárovce, vedla dlouhá cesta, na které se účastnil i český vynálezce František Křižík. Křižíkova diferenciální oblouková lampa je představena světové veřejnosti v roce 1881 na výstavě v Paříži. Křižík slaví v Paříži triumf. Jeho diferenciální obloukovka se samočinnou regulací vzdálenosti uhlíků získává zlatou medaili mezi padesátkou podobných zařízení!
Podle novodobých výzkumů, žárovku sestrojilo nezávisle na
sobě 20 vědců a vynálezců ještě před Edisonem. Ovšem úspěšně ji patentoval Thomas
Alva Edison v roce 1879 – první Edisonova žárovka byla rozsvícena 21. října
1879 a svítila 40 hodin. Prohlášení demokratického prezidentského kandidáta
Joea Bidena, nemůžeme brát vážně.“ Černoch vynalezl žárovku. Žádný běloch
jménem Edison.“
První elektrické světlo v našich zemích měl Robertův
cukrovar v Židlochovicích, jeden z nejmodernějších podniků té doby. Zde se
rozsvítila žárovka již v roce 1880. Na pařížské výstavě svítily žárovky v roce
1881 a téhož roku měla elektrické osvětlení Daňkova strojírna v Praze. První
divadlo s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině mělo Brno –
Mahenovo divadlo bylo otevřeno koncem roku 1882. Elektrické osvětlení v
Národním divadle bylo zadáno v roce 1883.
Žárovka je jednoduché zařízení k přeměně elektrické energie
na světlo. Nevýhodou žárovek je skutečnost, že má velmi nízkou energetickou
účinnost – většina elektrické energie (až 95 %) se promění v teplo. Pro delší
životnost a lepší energetickou účinnost jsou žárovky nahrazovány zářivkami, výbojkami
a nejmodernějšími LED diodami. Výhodou svítivých diod je mimořádná životnost,
odolnost proti častému spínání a okamžitý start na plný světelný výkon.
Takže, budiž světlo!
