Před odletem
Nezapomeňte před odletem, že s Kubou máme vízovou povinnost a tak se vydejte včas na ambasádu do Dejvic. Vydání víza stojí cca 750Kč. Tyto informace dostanete nebo je zařídí cestovní agentura, ale my jsme jeli soukromě a tak jsme veškeré info museli pracně shánět.Velvyslanectví Kubánské republiky
Sibiřské nám. 1, 160 00 Praha 6
Konzulární oddělení
Telefon 233 322 175
Provozní hodiny úřadu 08.30 - 11.30
Také nezapomeňte, že i když máte koupené letenky včetně všech tax a letištních poplatků, tak na Kubě při odletu platíte zvláštní poplatek, jinak Vám nevydají letenku a neodbaví Vás. To jsme nevěděli, a protože zbylé CUCY Vám nikde nikdo zpět nevymění, tak jsme je až na pár drobných utratili. Eura jsme měnili průběžně za CUCY a tak nebýt toho, že synek má kartu Visa, tak by nám na férovku bez tohoto poplatku nechali letadlo odletět! Moje karta Master Card je na Kubě zcela zbytečná. A ještě jsme měli vlastně štěstí, protože jsme se dozvěděli, že tuto možnost máte pouze ve Varaderu! Pokud letíte domů z letiště v Havaně, tak musíte platit pouze v CUC měně! Poplatek stojí na osobu 25CUC.
Při odletu z Varadera se Vám může stát jako nám, že se ještě zastavíte v Mexiku pro další cestující. Let se potom protáhne o dvě hodiny. Letiště ve Varaderu je malé a během jedné hodiny tu přistávají a odlétají pouze 3 letadla. Většinou vnitrostátní linky. Je tu dvojí měna. CUC, což je konvertibilní peso, s kterým budete převážně na Kubě nakupovat a platit. Peso CUP využijete ve stáncích u pláže.
Hotel
Ubytovali jsme se v hotelu Dos Mares, který nám svou polohou ve Varaderu velmi vyhovoval. Na úžasnou pláž s bílým jemným pískem, kde nedohlédnete ani z jedné strany na konec pláže jsme to měli asi 200m, takže jsme se chodili koupat třeba 2x denně i večer, když se už stmívalo. Tady se rozednívalo kolem 7h. ráno a setmělo také okolo 7h. večer.
Hotel má strategické místo téměř uprostřed Varadera, takže nejste vystrčení někde na okraji města, daleko od veškerého dění. Ve Varaderu uvidíte daleko přepychovější hotely se špičkovým vybavením a servisem, ale my jsme chtěli snížit náklady ubytování na minimum, protože jsme věděli, že budeme skoro stále na cestách. I z tohoto důvodu jsme si zakoupili pouze snídaně, které ač byly téměř celých 14 dnů stejné, tak nám vyhovovaly.
Snídaně s obsluhou se skládala ze dvou malých buchtiček s máslem a džemem, potom vám donesli obložený velký talíř s nakrájeným ovocem na plátky. Grep, pomeranč, mango, meloun. Potom Vám nabídli možnost slepičích produktů – míchaná vejce, omeleta se šunkou, volský oka nebo 2 sendviče se šunkou. Pochopitelně kávu i s mlékem nebo čaj a nám velmi ochotně zalévali horkou vodou naší, dovezenou instantní kávu. Prostor baru a jídelny byl dobře udržovaný a interiér je hezký i když celý hotel nepatří mezi novostavby. Personál je velmi ochotný a vstřícný.
Při našem příjezdu měl službu hlídače hotelu Andy. Stal se naším přítelem a dost nám vyprávěl o svých zkušenostech a životě na Kubě. Dozvěděli jsme se, že získat práci zde ve Varaderu není tak jednoduché. Pro Kubánce je to velký byznys a čistá práce, starat se o pohodlí turistů. Má za 24 hodinové služby směšný plat, ale získá nějaké to dýško a hlavně se něco dozví od turistů, jak to funguje jinde ve světě. Například i se svými kolegy asi 3 dny obdivoval můj telefon, protože přímo jásal, když jsem ho vyfotil nebo nahrál telefonem video a nechal jsem ho namluvit něco do diktafonu. Byli jako u vytržení, protože oni jsou zatím v dostupné elektronice někde o 20 let pozadu. Používají mobily s displejem o 4 řádcích, ale za to jim řvou jako kráva při přijímání hovoru. Povídal, že má přítelkyni, ale bydlí s rodiči. Táta je černý jako bota a máma je bílá. Má ještě 2 sourozence a práci ve Varaderu získal pouze proto, že rodiče jsou angažovanými komunisty.
Nemohl pochopit, že i kdyby se nějakým způsobem dostal z Kuby a on chtěl naivně po nás, abychom mu pomohli, že i u nás je dost problematické sehnat slušnou práci, jazyková bariéra je další problém, barva pleti jakbysmet a to hlavní je pas a peníze, protože vycestovat do Evropy je pro něj ještě daleko těžší než kdysi pro nás, odjet na západ.
Byl to ale velmi chytrý, učenlivý a sympatický chlap.
Závislákům na počítače předem avizuji, že v hotelu není dostupný internet. Je k mání v nedalekém hotelu Solimar po zakoupení karty na hodinu za 200Kč. V hotelu Cuatro Palmas v přízemí se můžete rovněž pokusit o pronájem vozu a objednávat si další výlety klimatizovanými autobusy čínské výroby po celé Kubě. My jsme to využili celkem 3x.
Hotel Dos Mares je klidný a hlavně je na pokojích výkonná tichá klimatizace, kterou jsme zapnuli při prvním otevření pokoje a vypnuli až při odjezdu. Zásuvky jsou pouze na vidlicové zástrčky a na napětí 110V. Doporučuji si přivézt redukce nebo Vám v recepci ochotně dobijí mobily a další zařízení. Ani personál, který denně uklízí, si neodváží vám na pokoji cokoliv vypnout i když zjevně nejste celý den přítomni a to nám běžela i televize a svítily lampičky. Televize ve Varaderu je kabelovka s 85 programy a tak jsme sledovali občas před spaním tenisové mače na US open. Jinak na Kubě jsou všude pouze 2 státní kanály a téměř stále zaměřeny na politickou propagandu. Pokoj byl dvoulůžkový s rozdělenými lůžky, což nám vzhledem k chrápání společníka vyhovovalo. Koupelna se sprchovým koutem a WC. Vzhledem k obrovské vlhkosti vzduchu*) jsme u stropu sprcháče zaevidovali plíseň a zaregistrovali jsme tu ještě menší mravence než jsou známí faraoni a ty tady byli také. Neskladujte otevřené potraviny v pokoji. Neomylně je vyčenichají a máte je i v pokoji. To vše na 14 dní za pouhých 6.000Kč na osobu, takže cca 400Kč na den. *) Přepral jsem si tady asi 3 trika a košili a ještě vlhké jsem je vezl domů.
Naše postřehy
Odletěli jsme na Kubu do známého letoviska Varadero, a protože jsme měli informace o tom, že to není typická Kuba, tak jsme si už z Prahy zamluvili auto střední třídy na 4 dny. Dobře jsme udělali, protože bylo velmi náročné na místě samém přesvědčit úředníka, že si chceme půjčení vozu prodloužit alespoň o jeden den. Mají vozy neustále rozpůjčované a zamluvené, ale nakonec nám to vyšlo. Půjčovné je na Kubě oproti zbytku světa poměrně drahé a ještě navíc musíte platit při převzetí plnou nádrž a vrátit vůz s prázdnou nádrží..? Už se vidím, jak tlačíme auto k hotelu, kde převzetí probíhalo. Jinými slovy, každý v nádrži něco nechá a to je docela dobrá provize pro toho úředníka, ne? Složíte ještě částku na pojištění a akontaci ve výši 165CUC. Mysleli jsme si, že budou akceptovat náš výběr vozu – Hyundai, Suzuki, Škoda, Fiat. Ani náhodou. Byli jsme rádi, že nám půjčili čínské auto Geely. Byla to 1,5, benzín, s klimatizací a vůbec to nešlo do otáček. Byli jste rádi, když jste z toho vymáčkli 130km/h, ale žralo to zdatně. Klimatizace byla účinná tak do půl desáté a potom bylo nutné otevřít okna.Benzín na Kubě není levnější než u nás, litr benzínu 94 oktanů stojí kolem 30Kč. Ale stejně tady jezdí všechno co má kola, hlavně proto, aby místní získali od turistů nějaké ty konvertibilní pesa. Mají tu dvě měny, něco jako byl y u nás dříve bony. Za národní peso téměř nic nenakoupíte a věřte nebo ne, průměrný plat činí na Kubě v přepočtu na koruny 400Kč/měsíc. Doporučuji vzít si s sebou peníze v EUR a dolary si nechte doma. Je tu nevýhodný kurz s 10-ti % srážkou, protože vše americké je tady nepřátelské. Za jedno EUR dostanete cca 1, 3 CUC. Kurz se mění a výhodnější bývá o víkendech. Směnárny najdete nejenom na letišti, ale i přímo ve Varaderu a na více místech ve městech.
Také jsem se dočetl na internetu, že tu lze platit kartou a vybírat hotovost z bankomatů. Placení kartou jen v luxusních obchodech v Havaně a ve Varaderu pouze v některých prodejnách hotelů. V obchodech nemají příslušné terminály a omlouvají se vám, že musíte platit pouze keš. U bankomatů je to ještě zajímavější. Přečetl jsem si na internetu, že lze bez problémů použít kartu MasterCard. Nevěřte tomu! Ve Varaderu i v Havaně v několika bankomatech mi to kartu vrátilo zpět, že sorry… Uplatníte zde pouze kartu Visa.
Naše zážitky z dovolené nekončily pouze návštěvou Kuby, ale protože jsme letěly se Švýcarskou leteckou společností Edelweiss air, tak jsme vždy měly mezipřistání v Zürichu. Směrem tam jen asi na dvě hodiny, ale zpátky jsme měli čas celých 7 hodin a tak jsme se vydaly prozkoumat centrum Zürichu a obdivovat jejich městkou dopravu. Měl bych ještě předeslat, že jsme měli za sebou poměrně dlouhou cestu letadlem a do Prahy nám chyběla z 13-ti hodinového letu jen pouhá hodinka. Na cestě z Varadera, což jsme netušili, naše letadlo ještě přistálo na hodinu v Mexiku v Cancúnu. Proto byl let zpátky delší o dvě hodiny. Částečně nevyspalí a unavení jsme se vydali do města a hned jsme navštívili kavárnu a ne jednu. Pohodlně jsme vybrali franky z bankomatu a hlavně jsme nesměli porovnávat a přepočítávat švýcarské franky na koruny, neboť kafíčko za 80Kč by nám asi tak nechutnalo a to jsme si jich dali každý čtyři. Snad mají Švýcaři mnohonásobně vyšší platy než my, ale zdálo se nám tu všechno drahé.
Jídlo a strava
Dočetl jsem se na netu, že se máme vyhýbat pití vody a kostkám ledu v nápojích. Proto jsme s sebou vezli škatuli množství léků proti zažívacím potížím a nepoužili jsme ani jediný prášek. Synek chlastal místní vodu v hotelu a bral si jí i na výlety do auta a nic. Já jsem gurmánsky večer posedával v baru a nechal jsem si smyslně utvářet kubánský dojem pitím místních koktejlů, které jsou velmi dobré a osvěžující. Takové Mochito a Kuba Libres je výborné pití s kostkami ledu a Havana Club rumem, různými esencemi, mátou, kolou smíchanými a lemonkem navrcholu je prostě požitek a tak si dáte rovnou další a další a najednou máte 2 hodiny ráno a pořád je velmi příjemné teplo a ovívá vás vítr od Atlantiku – no prostě pohoda.
Tyto koktejly stojí 2CUCY, takže 40Kč - dvojnásobná pohoda. Dal jsem si na kuráž párkrát i Havana Club natural, prostě stachana a stál jen 1CUC. Můžete si koupit na pokoj i 5l vody v obalu za 5CUCŮ. V hotelu jsem jednou šel i na večeři a dal jsem si pečené kuře 450g s rýží a hranolkami a stálo to 4, 5 CUC. Stánky u pláže nabízejí čerstvé občerstvení a najíte se dobře. Papírová krabice plná ochucené rýže s fazolkami, se zeleninou a vepřovým steakem stále pouze 1CUC. Někde se najíte jako my v chudinské oblasti Cardenasu za 10Kč a také jsme si vybrali nóbl restauraci v Havaně a každého stálo jídlo 600Kč. Takže záleží na vás. Místní Kubánci jezdí s pojízdnými vozíky a prodávají ovoce, grilují ryby a snaží se prodat a tak získat potřebné CUCY. Nebojte se, je to výborné a někdy ani nevíte co zrovna koštujete. Za jeden CUC mi prodali domácí pečivo a chleba – mimochodem výborný a ještě mi vrátili jejich pesa, kterých se nezříkejte. Využijete je ve stáncích u pláže, kde jsme si třeba koupili tak velikou zmrzlinu, že nám padala na zem a stála na naše peníze 80 haléřů. Za tyto pesa se i jinde dostatečně a chutně najíte.
Kde jsme byli
Kuba je největší ostrov Karibiku a před odletem jsme měli všelijaké plány, jak s autem procestujeme skoro celý ostrov, ale realita je úplně jiná. V tom vedru jste byli rádi, že vyrážíte na výlety v okruhu 200 km od Varadera, pokud byste nechtěli někde přespat. Ta možnost tu je. Místní mají dovoleno ubytovávat turisty a tak si přivydělat nějaké konvertibilní peso. Casa particular – zjednodušeně ubytovny pro turisty.
Přesto jsme procestovali hodně lokalit a jsme rádi, že jsme porovnávali jak Atlantik na severu u Varadera, tak skutečný Karibik na jihu. Navštívili jsme oblast Viňáles, kde se soustředí veškeré dění kolem vyhlášených kubánských doutníků. Já tedy nejsem znalec, ale být na Kubě a nepřivézt si rum a doutníky by bylo asi fiasko. Musíte si zvyknout, že nemáte v autě k dispozici navigaci a že místní značky a ukazatele vůbec nejsou tam, kde byste je potřebovali, ale až několik kilometrů za křižovatkami.
A tak jsme v této oblasti jeli logicky podle typu silnice až jsme se dostali do nějaké vesnice, kde najednou vozovka končila… Místní na Vás koukali jako na zjevení a ještě jsem měl podotknout, že jste okamžitě identifikovatelní, protože auta z půjčoven mají červené SPZ. Tady na nás, skoro bych řekl čekal chlap asi tak 30 let a když viděl naší bezradnost a obracení auta, tak se dal s námi do řeči. Hlavně že alespoň uměl anglicky. Jel s námi celý den a dost vyprávěl. Mimo jiné i to, že si tímto způsobem přivydělává, protože včera odtud vyvedl auto s Němci. Říkal, že mu stačí tam jen tak postávat a tak jako my tam skončí i ostatní turisté.
Zároveň nám nabídl možnost, zakoupit si od jeho přítelkyně doutníky. Tak jsme tam zajeli a byli jsme uvedeni do soukromého příbytku. Do bytu se v tom “baráčku” lezlo po plechových schodech a dole byl malý dvorek se slepicemi. Místnosti v domku byli dvě. Jedna jako kuchyň a jídelna a zadní místnost byl pokojík tak akorát na postel a skříň. Z té, velice pohledná a mladá Kubánka vytáhla originál dřevěné krabice opatřené kolky, s různými typy doutníků. Podle mě to byla jeho milenka a jeho bylo i přítomné asi 6-ti leté dítě. Musím podotknout, že ač to byl opravdu skromný byt a zařízení, měla všude vzorný pořádek a čisto. A tenhle chlápek jí zřejmě takto vypomáhal s výživným a lepší životní úrovní. Vybral jsem si dle jejich rady doutníky Cohiba Espléndidos. Myslel jsem si, že mně náš průvodce napálil, protože se svou přítelkyní, která v továrně pracuje, požadovali 60CUC = 1.300Kč. Hluboce jsem se mýlil!
Zjistil jsem, že tyto doutníky jsou znalci velmi cenněné a u nás se 3 kusy prodávají za neuvěřitelnou cenu cca 2. 400Kč. Jsem tedy majitelem doutníků v ceně cca 20.000Kč. Je to mladší značka doutníků, které byli vyrobeny původně pro Fidela Castra a vysoké státní úředníky.
Původně jsme měli namířeno až na Cienfuegos, ale náš stopař říkal, že je to spíše na přespání. Někdy nehraje roli vzdálenost, ale stav komunikace po které pojedete a tím se doba setsakra prodlužuje.
Jeli jsme tedy na jih až k Zátoce Sviní a tady jsme navštívili krokodýlí farmu. Než jsme vjeli bránou do této oblasti, tak nás tady zastavila hlídka policie a mě, i když jsem řídil a syna si nikdo ani nevšiml, ale důkladně asi cca 20 minut prověřovali doklady našeho průvodce. Zřejmě se jim nezdálo, že je to náš spolujezdec. Ten také okamžitě po jejich odchodu do boudy říkal, že jsme jako přátelé a kdyby nám našli doutníky v batohu, abychom řekli, že jsme je koupili v Havaně. Po této čekací době nám zasalutovali a jelo se dál.
Opravdu je nevšední zážitek, držet mrskajícího se živého, malého krokodýla. Potom se v ohradě a z vody vyrojilo hejno dospělých krokodýlů protože zrovna přišel krmič a to byl naprostý respekt.
Průvodce jel s námi dál až na jižní Kubu ke Karibskému moři a dokonce čekal až se najíme a několikrát vykoupeme. Projel s námi celý den a ještě jsme ho požádali, aby nás navigoval zpět na Varadero. Jel s námi až ke své vesnici a požádal nás, abychom mu zastavili a šel ještě navštívil svou babičku. Odměnou jsme mu dali 50CUC a spokojeni jsme byli všichni.
Další dny jsme autem pokračovaly do měst Matanzas, Cardenas, Santa Cruz Del Norte, Santa Clara a pochopitelně jsme 3x navštívili Havanu. Zážitků z cest máme mnoho a je pravda, že kdybychom byli jen na pláži ve Varaderu, tak o ně přijdeme.
Například v Cardenasu jsme nestačili valit oči na místní dopravu. No to je nadnesené slovo, ale když se před vaším vozem rozprostřou vedle sebe tři kočáry tažené koňmi a ještě se mezi nimi motají cyklisté a ruční a šlapací vozíky, autobusy, a další všelijaká monstra a americké káry, tak si myslíte, že sníte. K tomu na vás vyjede místní pes a utíká kolem auta a vy mezitím nevyberete díru asi 50cm hlubokou…no prostě zážitek. Za pár dnů se dozvíme, že v téhle díře se kumuluje ekonomika Kuby a mají tu fabriku na opracování perel, tak stojíte dalších 5 minut s otevřenou hubou.
V Matanzasu jsme navštívili místní jídelnu a z výrazu tváře kuchtíka a jeho pomocnice bylo patrné, že sem již asi 150 let turista nevlezl a neměl takovou odvahu. My jo. S takovou úctou a obdivem jak nás obsluhovali se nesetkáte ani u nás a my jsme tu mohli utratit za jídlo i jejich měnu a tak nás každého chutný oběd včetně pití a ovocné mísy stál 10Kč! Potom jsme potkali hezkou ženu asi 25 let a ještě hezčí dceru a i když byly obě hezky a moderně oblečené, tak po nás ta žena požadovala peníze na jídlo pro svou dcerku. No, nevím…
Po cestě do Santa Cruz Del Norte jsme navštívili 2 pláže a zvláště ta druhá byla plná života a hudby.
Místní DJ pouštěl do ampliónů na pláž řvavou salsu a mezitím ještě pokukoval a bavil se s prodavači u pece v občerstvení, kde pekli pizzu. Tam na nás vyzvěděl odkud jsme a hned spustil. Vole, vole jak se máš? Když jsme šli na pláž tak tento človíček neopomněl všem na pláži do zvuků hudby oznámit, že tu vítá i přátele z Československa a ukazoval na nás. V tu chvíli se všichni přestali slunit i plavat a civěli na nás.
Potom synátor ve vodě natrefil na dvě dívky, které se netajily tím, že jsou prostitutkami v nedalekém hotelu. Tak moc chtěly sex (peníze), že jim nevadilo, že jedeme zpátky 150 km do Varadera a chtěly jet s námi. Říkali, že jim je 22 let, ale z mého pohledu jim bylo tak nanejvíc 16 let.
Nebyl by to žádný problém kdekoliv na Kubě sbalit holky, ale tak nějak se nám nechtělo zrovna takový suvenýr přivést domů. Ostatně i ve Varaderu za bílého dne na ulici se vám nabízejí ženy s tak známou gestikulací pusy, že naprosto určitě nechce být pozvaná na kornout zmrzliny.
Havana je velkoměsto, a proto jsme sem zavítali několikrát. Žije tu něco málo přes 2.000 000 obyvatel a říká se, že tu každý den spadne alespoň jeden barák. Jsou tu nádherné paláce ještě z doby Baptisty a na projížďku centrem jsme využili kočár tažený koněm. Měli jsme tudíž i průvodce a jeli jsme poprvé do Havany i se známými z hotelu, s Luckou a Petrem. Plzeňáci přiletěli stejným letadlem, ale do hotelu se ubytovali o den později a to jenom na 3 dny. Potom pokračovali dál na západ a východ Kuby. Měli na to 3 týdny. Když jsme přijeli do Havany podruhé, tak jsme objížděli město i po okrajích a mysleli jsme si, že v některých ulicích právě včera skončila válka. Zchátralé budovy a odpadlé části domů, to je tady normální. Nejsou peníze na opravy. Honosné budovy jsou vesměs paláce revoluce, náměstí Las Armas s bývalým prezidentským palácem, viděli jsme rezidenci Che Guevary a pomník velký jako kdysi Stalinův pomník v Praze. Kopie Capitolu z Washingtonu je tady ještě větší a občas nějaký agitační bilboard, muzea i s tanky a letadly a loděmi, které se proslavily při Fidelově vylodění v Zátoce Sviní.
Obyčejní lidé to však tady moc nevnímají a hledí si svých stánků se suvenýry a čekají na turisty s CUCY. Embargo USA je zřetelné. Na letištích je celkem prázdno a přilétávají hlavně vnitrostátní linky a z turistů tu převažují Kanaďané, Rusové, Němci, Španělé a státy jižní Ameriky včetně Venezuely.
Před obchodním domem ke mně přistoupil muž a začal něco brebentit anglicky. Já na to. „Jo hochu, já ti skoro nerozumím“. V ruce držel čepici a na ní byl nápis Praha. „ No nekecej, ty jsi z Česka?“
Potom jsme se dobře dorozuměli česky a on vyprávěl celou svou anabázi emigranta, žijícího dnes v Austrálii. Potom přišla i jeho manželka a objevil se i Robert a strávili jsme spolu asi dvě hodiny povídáním.
Do roku 1981 bydleli v Nuselském údolí a dnes mají ranč včetně korálového útesu. Rozhodně se nechtějí vrátit, ale mají tady ještě rodinu, tak letos na Vánoce budou v Praze.
Nabídli nám, že pokud někdy absolvujeme další a ještě delší let do Austrálie, takže máme o ubytování postaráno. Rozhodně milé setkání s Evou a Jirkou.
Další výlet jsme podnikli do Santa Clary, města, kde proběhla poslední bitva revoluce a kde jsou uloženy ostatky Che Guevary od roku 1997. Do té doby byly ostatky uložené v Bolívii v neoznačeném hrobě hned po popravě tohoto revolucionáře. Popravdě jsme pomník ani mauzoleum ve městě nehledali, pouze jsme obešli centrum a naobědvali jsme se. Více nás šokoval místní Kubánec – invalida. Při parkování s autem nedaleko náměstí nám naznačil, že na auto dohlédne. Tušil zřejmě nějaké spropitné. Představte si, ačkoliv měl dvě berle a amputovanou končetinu, půjčil si někde kyblík a vodu a celé auto nám perfektně umyl! Měl jsem z toho naprosté emoce a dali jsme mu takové spropitné, které vůbec nečekal a skoro se rozplakal.
Když jsme vrátili auto, tak na další dny jsme si koupili několik výletů v hotelu Cuatro Palmas. Robert byl šnorchlovat na korálovém ostrově a ještě jednou v Havaně a společně jsme jeli americkou károu do Delfinária , kde si zaplaval s delfíny Lindy a Cindy a dle jeho slov to byl snad nejsilnější zážitek jeho života. Potom jsme zažili adrenalin na vodním skútru , který jsme sami řídili a když jsme instruktora podmázli 20-ti CUCY, tak s námi a s jedněmi Rusáky vjel na volné moře s vlnami. Původně se mělo jezdit pouze po klidném kanálu. Byl to jeho nápad a se slovy, že naše země dříve přátelské si musí vycházet vstříc, nás tam vyvezl. Když jsme se vrátili, tak to jeden černej turista na něj prásknul dispečerovi a ten na něj chtěl volat policii a že tady skončil…Závistivý kurvy najdete všude.
Naposledy jsme se vydali na okružní výlet autobusem na jih, až na pláže Karibiku Playa Larga, do původní indiánské vesnice Guamá , která se rozprostírá v okolí obrovského sladkovodního jezera (nedaleko moře) a kde se dodnes traduje, že veškeré své zlaté poklady neuvěřitelné hodnoty ukryli indiáni na dno tohoto jezera a ještě je nikdo nenašel a neobjevil. Jezero jsme objeli na motorovém člunu a zašli jsme v blízkosti krokodýlí farmy, kde jsme my už byli, na společný oběd. Výlety a projížďky autem nám zabraly celkem 10 dnů a zbylé čtyři dni jsem konečně poznával i Varadero a užíval krásy zdejší pláže. Pouze jeden den a půl nám pršelo, což způsobil hurikán ISAAC, jehož pravou sílu poznali až v USA. Kubu to jenom trochu lízlo a byl větší fičák a větší vlny na pláži.
Lidé a politika
Svět se na Kubu vykašlal. Po převratech v Evropě je zcela odříznutá od tohoto kontinentu a nezmění to ani Pražská centrála Svobodné Evropy. Tu tady nechytíte, protože Kubánci vlastní velmi výkonné rušičky. Těch pár disidentů, kteří jsou často vidět v TV nebo v médiích, tvoří naprostou kapku jiných názorů než mají obyčejní Kubánci.
Máme tady dodnes celkem dobrou pověst. Vždyť před lety jsme sem vyváželi nejenom výrobky, ale obrovské stavební a strojírenské celky. I dnes tu vidíte nejenom historické auta české provenience, ale i nové Fabie a Octavie. Ty jezdí jako taxíci. Turisty Rusáky tu nemusí, pokud nemávají CUCY, ale při tipování našich slovanských ksichtů nás zařazují mezi ně. A tak volné pole působnosti a spolupráce tu nachází Čína, jako ostatně všude na světě a jde cestou i menších podílů akcií 49:51 do všech odvětvích spolupráce. Kubánci jsou hrdí na to, že přečkali těžká období amerického embarga a dokáží si poradit i s Českými politickými projevy o nesvobodách na Kubě, neboť my máme vždy potřebu názorové vděčnosti velkých "Strýčků!", ať jsou zleva nebo zprava. Být papežtější než papež se ekonomicky nevyplácí.
Kubánci jsou velmi milý a nejenom k turistům. Vidíte sami jak se navzájem zdraví, usmívají se a mnohdy se i vřele vítají s polibkem. Je to pro nás dost frustrující, když si uvědomíte, jak to chodí u nás a od samého rána se setkáváte s lidmi s výrazem nasranosti, nevšímavosti a vzteku.
Člověk by řekl, že jsou spokojení s tím co mají. Ti podnikavější a točící se v turistickém podnikání vědí, že i na Kubě by mohlo být lépe, ale většina Kubánců to neřeší. Jak už jsem uvedl v jiné kapitole, o politice moc nemluví. Řídí se heslem vlády. Do politiky nám nekecejte, také od nás nic nečekejte a uživte se, jak umíte. My, na oplátku po vás nebudeme šlapat a nad hodně věcmi přimhouříme oko. Pokud si vzpomínám na naše léta socialismu, tak tady určitě není takový policejní stát. Je tady asi milión státních úředníků a zaměstnanců, ale ti mají asi 30x vyšší životní úroveň než ostatní obyvatelé a před takovými si ostatní dávají pozor. I při svém podnikání, protože na všechno potřebujete jejich souhlas a bumážku.
Tím to ale končí a vidíte obrovskou toleranci např. v silničním provozu, kdy policajt kouká na řidiče motorky se sajdkárou, ve které sedí asi 5-ti leté dítě nebo jak jede celá rodina na motorce a vpředu je asi 6-ti leté dítě držící řidítka. V pětimístních vozidlech nezřídka sedí lidí deset. Technickou kontrolu tu asi vůbec neznají a nemají, protože by jinak nemohlo vyjet na silnice asi tak 98% aut a vozidel. Jedete po dálnici a najednou jde proti vám v protisměru asi tak 50 koz, pravda že ve tvaru a ukázněně. I kolo, a traktor potkáte na dálnici. Většina Kubánců nikdy nebyla v zahraničí. Je pro ně velmi obtížné získat pas a vyjet do povolené Venezuely, ale proč by to dělali, když při svých příjmech na letenky neušetří.
Vůbec nevědí co je to rasismus! Složení obyvatel je tak rozmanité a na první pohled na smíšené páry je vám jasné, že by stěží pochopili o čem to blábolím. Krásné mladé holky bílé, černé, mulatky, ale i kluci se svými postavami by u nás mohli okamžitě pracovat jako modely. Starší Kubánky jsou velmi kypré a již při chůzi (ani nemusí tancovat), spatříte neuvěřitelný koncert zadních partií. Dokáží se bavit bez ostychu na veřejnosti, tancovat ve skupinách, v párech, ale i sami, bez ohledu na věk. Taková salsa na nočním náměstí ve Varaderu je neskonalý zážitek.
