Spát se musí, ale potřeba spánku je u každého jedince jiná. Nechápu lidi, co spí třeba 10 -12 hodin denně. Zdá se mi to jako zbytečně promrhaný stav. Lékaři uvádějí, že tato doba spánku přísluší 1 až 3 letým batolatům.
Nikdy jsem nebral
žádné prášky na spaní, usínal jsem hlubokým spánkem, byť jen třeba na 4 hodiny.
Bylo to způsobené tím, že jsem celý život pracoval ve směnném provozu. Tenkrát
jsme žili v jedné místnosti, a pokud se členové rodiny dívali na televizi
až do půlnoci, tak já jsem musel už ve 4 hodiny ráno běžet do práce. Neměl jsem
s tím zásadní problém a vykompenzoval jsem to tím, že při dělené směně
jsem si hodil šlofíka před nástupem na odpolední část. Když jsme byli s dětmi
na dovolených, tak mi vyčítali, že je budím brzy ráno. Vstával jsem už ve čtyři
hodiny a mezitím co ještě spali, tak já už jsem šel na houby. Netrpěl jsem
žádnou nespavostí a nepociťoval jsem žádné poruchy spánku. Nikdy jsem neusnul
za volantem nebo za řídícím panelem.
Co mi dělalo
trochu problémy, byla ta časová pásma. V letadle jsem nikdy neusnul, i
když to byly značné doby letu. Když jsem letěl do Tokia, tak jsme na sedadlech
měli všichni pouzdra a v nich byly sluchátka, nějaká pokrývka a klapky na
oči. Já jsem si sluchátka připojil a zíral jsem na opěradlo přede mnou, kde byl
monitor, a sledoval jsem výběr z filmů. Po chvíli mě to nebavilo a přepnul
jsem na kameru, která sledovala náš let. Neuspala mě ani letová dráha našeho
pohybu, když jsem viděl, jakou pomalou rychlostí se vzdalujeme od Evropy. Po
přistání bylo v Pekingu o 6 hodin víc, po 15ti hodinovém letu, než na mých
hodinkách. O datu jsem ani raději nepřemýšlel.
Dnes jsem už v důchodu
a můžu vám říct, že to je nádhera. Je jedno, kdy si jdu večer lehnout, ale
vstávám už kolem 3 – 4 hodiny. Něco málo dělám na počítači a kolem sedmé hodiny
se natáhnu v posteli a spím třeba až do deseti hodin. Slyším přes okenní
ventilaci, jak lidé odjíždějí makat do práce, a já v blaženosti usínám. Většinou
po obědě, pokud mám potřebu, zase zalehnu a spím další 3 hodiny. Lékaři říkají,
že lidé nad 65 let mají spát denně 6 hodin. Já to dodržuji, ale řídím se heslem
„tělo si řekne“. Nejhorší je lehnout si v obýváku k televizi. To usnu
jako špalek a v jednu hodinu ráno si zpětně na televizi pouštím program, který
jsem chtěl původně vidět. Ve větší míře si pamatuji sny, které jsem při spánku
zažíval.
A jak to máte vy?
