Jedu si takhle přes tehdy ještě Švermův most a u Letenského
tunelu jsem si všiml, že jsem předjel linku 12, která zastavila na světelné
signalizaci. Bylo to v době, když se ještě jezdilo u Plánovací komise rovně k
Dopravnímu podniku. Na nábřeží byla zastávka, dnes je tam jen ostrůvek a tam
stála rozčílená cestující a praví." Pane řidiči, já už tady chodím po
třetí ze Strossmayerova náměstí zpátky a potřebuju jet rovně k Elektrickejm
podnikům a vždycky mě to zaveze za roh na Štrosmajrák. Jede tam vůbec někdy
něco?" Využil jsem svého postřehu a poradil paní, aby si sedla do tramvaje
za mnou, že tam jede linka 12. Pokračoval jsem tedy po své trase na
Štrossmayerovo náměstí a když jsem na zastávce otevřel dveře tak vidím v
zrcátku, jak se ke mně z vlečňáku hrne ona cestující a doslova řve:" No a
zase jsem tady do pr*ele....." Jenom jsem stačil odvětit. „Paní, Vám už
není pomoci“. Nastoupila mi chuděra do zadního vozu.
