Budu vám dnes vyprávět tři příběhy, které se opravdu staly. Musím však podotknout, že v drtivé většině lidé na tramvajích jsou lidé vzdělaní a seriózní.
Měli jsme na vozovně jednoho staršího řidiče, který nebyl
zrovna nějak moc oblíbený mezi kolegy. Byl to takový morous, sám pro sebe.
Udělal si navíc k řidičskému průkazu i odznak revizora. Vždycky když jel
z vozovny domů, tak se druhý den vytahoval, kolik chytil černých pasažérů
a kolik mu to posype peněz do výplaty. Tehdy byla pokuta 50 Kč a revizor
dostával 20 Kč, pokud byla pouze napsaná a odeslaná na podnik. Když však
pasažér zaplatil pokutu na místě, tak revizor obdržel 25 Kč.
On tu svou hamižnost dopracoval do takových detailů, že
jednou jezdil na lince do Ďáblic a před konečnou je takový tunel. Není dlouhý,
ale nebyl uvnitř osvětlený. Stáčí se do zatáčky a pan kolega neměl lepší nápad,
než uprostřed tunelu zastavil, rozsvítil zářivky a jal se kontrolovat platné jízdenky.
Cestující byli překvapeni a nikdo z vozu neutekl. Řidič to samé ještě
podnikl i ve druhém voze a vůbec mu nedošlo, že další přijíždějící řidič
tramvaje do tunelu, neměl vůbec žádnou signalizaci, že je tunel obsazen.
Naštěstí ke srážce nedošlo, ale dojíždějící řidič byl politý potem a tak
rozčílený, že si to nenechal pro sebe. Náš řidič – revizor přišel o prémie na
tři měsíce a potom raději odešel do důchodu.
Druhý příběh se váže ke kolegovi, který přišel do vozovny a
dříve pracoval jako řidič na poště. Byl robustní postavy, vysoký a obézní. Když
vám něco vyprávěl, co se mu během služby stalo, tak skoro za každým slovem
říkal „rozumíš mi?“, aby snad dosáhl vaší důvěry. Povídal mi cestou ve
služebním voze. „Představ si Franto, že jsem včera jel od Fučíkový pod ten
podjezd. „Rozumíš mi?“ Přede mnou jelo nákladní auto a vezlo takový ty velký
špulky s namotaným kabelem kablo Kladno. „Rozumíš, jo?“ „No a já koukám,
že se mu najednou ta sajtna votevřela a ta špulka vypadla na zem a rovnou do žlábků
kolejnic. Valila se na mě. „Rozumíš, mi“. Ten řidič auta o ničem nevěděl a
ujel. A co jsi dělal? „Já jsem teda na nic nečekal, vyskočil jsem z vozu,
„rozumíš, jo?“ a vzal jsem tágo, utíkal jsem k tý sjezdový výhybce a
přehodil jsem jí do zatáčky. Rozumíš?“ Nejela tak na mojí tramvaj, ale zatočila
na Zátory. „Rozumíš mi? Je to tam trochu do kopce a tak zase sjížděla dolů, než
se zastavila. Já se znova narodil, člověče“. Ačkoliv věděl, že každý den
sledujeme v kanceláři nehody a mimořádné události našich řidičů, dělal
jsem, že mu to baštím.
Jednou se domluvili dva řidiči, byli to takoví vtipálci, že
se mají vzájemně střídat ve službě na trati. Že tedy vymyslí nějakou ptákovinu
na lidi. A taky že jo. Ranní řidič se už přibližoval ke střídacímu bodu, který
byl v té době v zastávce Ke Stírce. Měl poměrně silně obsazenou
tramvaj a než v zastávce zastavil, vyhlížel svého kolegu. Byl tam. Stál na
zastávce s černými brýlemi a s velkou bílou holí. Když se přibližoval
k vozu, tak záměrně se netrefil do dveří a praštil silně do karoserie, aby
zvýšil pozornost cestujících. Jedna paní na zastávce mu ještě pomohla najít
dveře a on už nastupoval a ptal se řidiče,. „Je vůz v pohodě a není něco
záludného na trati?“ To už někteří cestující nevěřícně kroutili hlavami a
sledovali, co bude následovat. „Hele, dej si pozor na tu další pravotočivou
zatáčku, je tam v koleji nějakej šroub. Jinak je všechno O. K. a pusť si
topení.“ Když si začal sedat na místo řidiče, tak lidé zběsile vystupovali
z vozu.
Přišly stížnosti i osobní návštěvy lidí u vedoucího. Oba
řidiči dostali žlutou kartu, přišli o prémie, a pokud se do roka dostanou do
nějakého průseru, tak s nimi bude rozvázán pracovní poměr.
Těch příhod by bylo ještě hodně, ale ujišťuji vás, že se
nemusíte bát jezdit v Praze tramvajemi.
