Česká lvice na Roland Garros.

Již mnohokrát nás, příznivce tenisu, překvapila Petra Kvitová svou bojovností a houževnatostí. Tentokrát nastoupila proti neznámé Kanadské tenistce Leylah Fernandezové. Přestože vyhrála hned úvodní gam své soupeřky, nestačila se Petra divit, co kanadská kometa předváděla v dalších gamech. Vycházelo jí všechno na co sáhla a najednou Petra prohrávala v prvním setu již 1:5 a do vítězného setu 1:6, zbývaly Kanaďance pouhé dva míčky!

Byla natolik bojovná, že i když ztratila svou raketu na základní čáře, běžela v ústrety Petřině úderu i bez ní, což pobavilo všechny diváky.

Petra Kvitová nasadila k úžasnému obratu a devíti vítěznými hrami otočila stav u tkání ve svůj prospěch na 7:5 a 3:0 ve druhém setu. To však Kanaďanku nezlomilo a rázem bojovala na stav 4:4. Zkušenost Petry jí to už nedovolila a druhý set Petra vyhrála 6:3!

Úchvatný zápas. Petra po zápase uvedla, že není antukovou hráčkou a levorukou Fernandezovou chválila za její hru. Po pěti letech se Kvitová probojovala na French Open do osmifinále a přejme jí úspěch i v dalších kolech turnaje. 

Sport už z daleka není tím, co býval dříve

Sport se z profesionalizoval a tudíž nejde jen o radost ze hry jako takové, o výsledky, ale hlavně o peníze a sponzory. Fanoušci nejsou daleko od pravdy, když křičí na sudího známé „penííízééé“. Potom je tu ještě zakázaný doping, který se někde toleruje, podvádí se se vzorky a udělují se zajímavé milosti a celonárodní zákazy. Jsou známé i kauzy sportovců, kteří svým výkonem zaprodají utkání. I v nejvyšších patrech celosvětového sportu jsou známy finanční  podvody technických činovníků.

Co s tím?

V některých sportech to řeší technikou. Například v hokeji nebýt možnosti přezkoumání video rozhodčím zda padl gól nebo nikoliv, tak by se utkání vyvíjela zcela podle přání rozhodčích a na jejich objektivitě. I když i dnes se v hokeji setkáváme s ovlivňováním výsledků v podobě vylučování hráčů za faul, který ani nebyl.

Snad nejdál v míčových hrách pokročil tenis, zavedením jestřábího oka. Kolik zmanipulovaných výsledků bylo zaznamenáno v minulosti, kdy jedno nesprávné rozhodnutí záleželo na prohře či výhře!

Pokud se tedy v míčových hrách a hlavně těch masových jako je fotbal, nebudeme spoléhat na techniku a rozhodování necháme na lidech, tak se spravedlnosti jen tak nedočkáme. Nebylo by od věci, aby se hlavní rozhodčí mohl podívat na záznam gólové situace dříve, než odpíská nespravedlivý verdikt. Mám dojem, že zatím ta snaha o zavedení této možnosti vázne nejenom ve změnách o pravidlech hry, ale hlavně u lidí jako jsou rozhodčí, protože by přišli o tuto neomylnost.

Do nebe volající byl poslední případ rozhodčího Kralovce a asistentky rozhodčí Ratajové. Oba se pyšní tím, že jsou nasazováni k rozhodování mezinárodních zápasů. Jak je vidět, i kdybychom nasadili kolem fotbalového hřiště dalších 10 pomocníků hlavního rozhodčího, tak to není nic platné. Jsou to jen lidé, kteří najednou zčistajasna nevidí a zapomenou pravidla hry.

Hlavní sudí nebyl tak daleko, aby si nepovšiml před vyrovnávací brankou hráče Aloise Hyčky, jak stojí v ofsajdovém postavení a navíc těsně brání brankáři v pohybu a ve výhledu. To samé je již klasifikováno jako zapojení se do hry a Ratajová na čáře měla zvednout praporek. Neudělala to!

Jak hlavní rozhodčí, tak i čárová čekali ještě dál, až tento hráč dostane přihrávku do ofsajdu a ani tentokrát neodpískají postavení mimo hru. Je to neodpustitelné a nebezpečné. V poslední minutě utkání nechají oba dva rozhodčí pravidla hry katovi. Ostuda. Nedivím se potom výrokům Sparťanských hráčů, aby šla Ratajová raději k plotně.

Nejsem žádný fanoušek fotbalového klubu. Na náš fotbal se až na pár výjimek nedá ani koukat a raději si naladím sportovní přenos z tenisu. Jsem jenom zklamaný z toho, že spravedlnost dostala opět na prdel.

Pokud jste dlouhé roky pracovali s lidmi, tak máte v hlavě mnoho nejrůznějších vzpomínek

 Budu vám dnes vyprávět tři příběhy, které se opravdu staly. Musím však podotknout, že v drtivé většině lidé na tramvajích jsou lidé vzdělaní a seriózní.

Měli jsme na vozovně jednoho staršího řidiče, který nebyl zrovna nějak moc oblíbený mezi kolegy. Byl to takový morous, sám pro sebe. Udělal si navíc k řidičskému průkazu i odznak revizora. Vždycky když jel z vozovny domů, tak se druhý den vytahoval, kolik chytil černých pasažérů a kolik mu to posype peněz do výplaty. Tehdy byla pokuta 50 Kč a revizor dostával 20 Kč, pokud byla pouze napsaná a odeslaná na podnik. Když však pasažér zaplatil pokutu na místě, tak revizor obdržel 25 Kč.

On tu svou hamižnost dopracoval do takových detailů, že jednou jezdil na lince do Ďáblic a před konečnou je takový tunel. Není dlouhý, ale nebyl uvnitř osvětlený. Stáčí se do zatáčky a pan kolega neměl lepší nápad, než uprostřed tunelu zastavil, rozsvítil zářivky a jal se kontrolovat platné jízdenky. Cestující byli překvapeni a nikdo z vozu neutekl. Řidič to samé ještě podnikl i ve druhém voze a vůbec mu nedošlo, že další přijíždějící řidič tramvaje do tunelu, neměl vůbec žádnou signalizaci, že je tunel obsazen. Naštěstí ke srážce nedošlo, ale dojíždějící řidič byl politý potem a tak rozčílený, že si to nenechal pro sebe. Náš řidič – revizor přišel o prémie na tři měsíce a potom raději odešel do důchodu.

Druhý příběh se váže ke kolegovi, který přišel do vozovny a dříve pracoval jako řidič na poště. Byl robustní postavy, vysoký a obézní. Když vám něco vyprávěl, co se mu během služby stalo, tak skoro za každým slovem říkal „rozumíš mi?“, aby snad dosáhl vaší důvěry. Povídal mi cestou ve služebním voze. „Představ si Franto, že jsem včera jel od Fučíkový pod ten podjezd. „Rozumíš mi?“ Přede mnou jelo nákladní auto a vezlo takový ty velký špulky s namotaným kabelem kablo Kladno. „Rozumíš, jo?“ „No a já koukám, že se mu najednou ta sajtna votevřela a ta špulka vypadla na zem a rovnou do žlábků kolejnic. Valila se na mě. „Rozumíš, mi“. Ten řidič auta o ničem nevěděl a ujel. A co jsi dělal? „Já jsem teda na nic nečekal, vyskočil jsem z vozu, „rozumíš, jo?“ a vzal jsem tágo, utíkal jsem k tý sjezdový výhybce a přehodil jsem jí do zatáčky. Rozumíš?“ Nejela tak na mojí tramvaj, ale zatočila na Zátory. „Rozumíš mi? Je to tam trochu do kopce a tak zase sjížděla dolů, než se zastavila. Já se znova narodil, člověče“. Ačkoliv věděl, že každý den sledujeme v kanceláři nehody a mimořádné události našich řidičů, dělal jsem, že mu to baštím.

Jednou se domluvili dva řidiči, byli to takoví vtipálci, že se mají vzájemně střídat ve službě na trati. Že tedy vymyslí nějakou ptákovinu na lidi. A taky že jo. Ranní řidič se už přibližoval ke střídacímu bodu, který byl v té době v zastávce Ke Stírce. Měl poměrně silně obsazenou tramvaj a než v zastávce zastavil, vyhlížel svého kolegu. Byl tam. Stál na zastávce s černými brýlemi a s velkou bílou holí. Když se přibližoval k vozu, tak záměrně se netrefil do dveří a praštil silně do karoserie, aby zvýšil pozornost cestujících. Jedna paní na zastávce mu ještě pomohla najít dveře a on už nastupoval a ptal se řidiče,. „Je vůz v pohodě a není něco záludného na trati?“ To už někteří cestující nevěřícně kroutili hlavami a sledovali, co bude následovat. „Hele, dej si pozor na tu další pravotočivou zatáčku, je tam v koleji nějakej šroub. Jinak je všechno O. K. a pusť si topení.“ Když si začal sedat na místo řidiče, tak lidé zběsile vystupovali z vozu.

Přišly stížnosti i osobní návštěvy lidí u vedoucího. Oba řidiči dostali žlutou kartu, přišli o prémie, a pokud se do roka dostanou do nějakého průseru, tak s nimi bude rozvázán pracovní poměr.

Těch příhod by bylo ještě hodně, ale ujišťuji vás, že se nemusíte bát jezdit v Praze tramvajemi.

Vzpomínky ze svého života, takový pelmel.

Není to zrovna originální název této kapitoly, ale víte co? Když někdy nemůžete usnout, tak se vám hlavou honí nejrůznější myšlenky a příběhy, které si člověk pamatuje. V mém věku si kolikrát nemůžu vzpomenout na to, co bylo včera, ale v paměti mi zůstávají příběhy, které se staly skoro před padesáti lety.
Když jsem v roce 2014 odcházel do důchodu, tak mi to mnozí záviděli a někteří i nevěřili, že bych odešel. Pracoval jsem po vojně u jediného zaměstnavatele a tak mi i proto pracovnice na sociálním úřadu řekla, že to u mě nebude žádný problém dohledat potřebné dokumenty pro výpočet důchodu. A také nebyl. V administrativě DP Praha jsem měl vše řádně zdokumentované. Důchod mi vypočítali a nestěžuji si.
Makal jsem od začátku 70tých let jako řidič tramvaje a věřte mi, že to žádná legrace nebyla. Dnes už mi nikdo neuvěří, za jakých podmínek jsme práci dělali a to hlavně proto, abychom nemuseli plakat nad měsíčním výdělkem 1.500Kč, jako se dělo v jiných dělnických profesích.
Hodinová mzda tehdy činila 10.90Kč na hodinu. To je bomba a dnes suma, za kterou by nepracoval nikdo. Vše bylo založeno na práci přes čas.
Věřte mi, že jsem dělal i 300 hodin měsíčně, abych dopřál manželce a dvěma dětem trochu solidnější život s výdobytky socialistického života. Mám dodnes schované pracovní kalendáře se službami, které jsem odjezdil a zjistil jsem při jejich studování, že jsem v jednom roce měl pouhé 4 dny volno. Taková to byla řehole. Služby se střídaly podle turnusu, ale hlavně podle potřeby výpravny. Ranní, odpolední, šejdry, polonoci, noční, obrácené šejdry, zálohy, noční zálohy, takové jsme měly služby. Tehdy byla ohromná fluktuace a mnohé výpravny nechávaly v depu stát vozy, protože nebyli řidiči, aby s nimi plánovitě vyjeli do terénu. Tak i proto docházelo k takovým podvodům, že jeden řidič vyjel ráno z vozovny i se třemi či čtyřmi vozy, aby na nejbližším obratišti vrátil tramvaj zpět do vozovny. Vypravení vozů bylo téměř splněno v normě, nikdo nepřišel o prémie, ale na ulicích stály davy cestujících, kteří na nás hrozili pěstmi. Stalo se mi osobně, že jsem měl linku 12 z Vozovny Kobylisy na Lihovar. Dnes už smyčka neexistuje, ale ve stánku tam prodávali vynikající opečené klobásy.
A tak si představte, že jsem ten den pozoroval protijedoucí linku 12, která by normálně stála za mnou ve smyčce v Kobylisích, a první linku 12 jsem registroval a míjeli jsme se až na Malostranské. Taková to byla díra. Vozy zůstaly doma ve vozovnách, nevypravené nebo stažené z trati a vy jste jezdili jako diví a dostali jste sprostě vynadáno, že na vás cestující čekají až hodinu. Dnes je to nepředstavitelné.
Někteří řidiči právě z těchto důvodů křivdy, brzy naše řady opouštěli. Měli jsme však mezi sebou i šprýmaře, kteří na otázku cestujícího, že na vás čeká už půl hodiny, odpovídali. „Na mě paní, vždyť já vás neznám“. Nebo, můžete mi pane řidiči říct, co je s pětadvacítkama? „To paní nemůžu, ale prozradím vám, kde brousej kosy“.
Byla zkrátka jiná doba a nepamatuji si, že by nám výpravčí dávali před výjezdem dýchnout na alkohol, i když znám případy, kdy řidiči a průvodčí po odpolední směně zašli do hospůdky na jedno, ale končili až po půlnoci. Přitom ráno měli výjezd už ve 4. hodiny a průvodčí tam prochlastal celé konto na nákup lístků. Řidičů i průvodčích bylo tak málo, že se neřešily ani stížnosti od cestujících.
Ani já jsem nebyl svatý a přiznám se, že při jedné devastující směně jsem dostal takový náklad nadávek od cestujících, že jsem byl tak vytočený a vysadil jsem je ve Veletržní, že vůz má poruchu a jede na opravu. Zajel jsem na Výstaviště a v klidu si čtu rozečtenou knihu. Byl jsem tam asi 3 hodiny a v tom přijeli dispečeři s Volhou a ptali se, co tady dělám? Říkal jsem, že jsem před chvílí přijel a obracím se do času podle jízdního řádu. Zapomněl jsem však na to, že hustě sněžilo a dispečer mi říkal, že za mou tramvají nejsou vidět koleje přes cirka 5ti centimetrovou vrstvu sněhu.
Sklopil jsem uši a vyjel na trať. Nebyly vysílačky, žádná čidla, a pokud jste měli dopravní nehodu, museli jste poprosit v nejbližším obchodě, jestli vás nechají zatelefonovat na dispečink.
Je zajímavé, že i v tak prořídlém kolektivu jsme si našli podle druhu směny, chvíle pro společné aktivity. Byli jsme třeba na rybách a chytali jsme kapry. Nemohu zapomenout na mého kamaráda Pavku a přiblížím vám ho ve dvou příbězích.
Pro představu uvádím, že byl normálního vzrůstu, ale břicho by odpovídalo ženě v devátém měsíci. Tak tento borec seděl na trávě a kluci co už něco chytli, mu házeli ryby do klína. Pavka se zřejmě škrábl o ploutev a začal ječet na celé kolo, že ho ten kapr kousl. Hned však dodal, chyť mi nějakýho většího, my jsme do do do doma čtyří. Pokud byl trochu vytočený, tak malinko zadrhával. Další kamarádi ryby hned čistili a kuchali, že si je na ohýnku opečeme. Když tak sedíme kolem ohně a máme na klacku napíchnutou rybu, tak se občas stalo, že spadla do ohně a popela. Potom jsme jí opět dali na klacek a nabídli Pavkovi. Ten jenom ohrnul nos a řekl. „Růža mi, mi, udělá do doma, já mám radši oba, oba, obalovaný.“ Dostal nás a smáli jsme se dost dlouho.
Druhý příběh je ze hřbitova. Byli jsme na pohřbu kamaráda tramvajáka a jak tak stojíme kolem hrobu a nejbližší pozůstalí házeli na rakev květiny a hlínu, tak se Pavka chtěl vytratit a jít ven ze hřbitova. Nebylo však kudy a jediná cestička vedla mezi náhrobky. Pavka se svým břichem se natočil bokem a soukal se mezi náhrobky, když tu náhle se ozvala rána a celý mramorový náhrobek spadl na zem. Pavka byl jako opařený a díval se, jak k němu jde farář, který přerušil obřad. Napsal si jeho jméno a adresu s tím, že uhradí škodu. Pavka mu doklad vydal a povídá.“ Víte co? Ten ná ná náhrobek byl ale stej stejně zvě zvě zvětralý. Pravda je, že škodu uhradil.
Zdá se mi, že tenkrát ty vztahy lidí na pracovišti byly takové vřelejší a přátelštější. A nebylo to pouze v práci.

Prezident republiky zaslal dopis Zdeňku Hřibovi

22. února 2021

Prezident republiky Miloš Zeman zaslal dopis primátorovi hlavního města Prahy Zdeňku Hřibovi.

Vážený pane primátore,

reaguji na Váš otevřený dopis, který jste mi adresoval a ve kterém jste upozorňoval na údajný plán kácení stromů v Jelením příkopu Pražského hradu.

Informace o tom, že se mají v Jelením příkopu kácet stromy, je naprosto nepravdivá. Na místě, kde má stát Vámi zmiňovaný jeřáb, se ani žádný strom nikdy nenacházel, což jsme včera (17. února 2021, pozn.) mimo jiné ukázali i televiznímu štábu České televize. Z nějakého důvodu ale veřejnoprávní televize tuto reportáž nakonec neodvysílala, neboť Vás tohoto trapného momentu zřejmě chtěla ušetřit.

Ano, v Jelením příkopu skutečně ve výhledu několika měsíců bude postaven jeřáb, který bude dopravovat stavební materiál na opravu Mockerových domů. Žádné kácení zeleně není v souvislosti s touto rekonstrukcí plánováno.

Jak jistě víte, případnému kácení stromů musí předcházet konkrétní úřední kroky - důkazem toho, že nikdo neplánoval ani neplánuje kácení, je i to, že na příslušný úřad nebyla podána žádná žádost o jeho povolení, a tudíž jsem nucen konstatovat, že Vaši poradci se zmýlili. Mimochodem, od mediálních poradců, za které z rozpočtu hlavního města Prahy utrácíte půl milionu korun měsíčně a vytváříte tím nový český rekord, bych čekal lepší výkon. Prostředky, které vydáváte na své zviditelňování, by v ročním úhrnu stačily na vysázení 12 tisíc stromů na ploše o rozloze dvou hektarů.

Další dezinformace, které opakovaně šíříte, jsou obsaženy ve Vaší kritice údajně zbytečného uzavření Jeleního příkopu. Horní část byla uzavřena dva roky z důvodu prací, které zde provádí firma Pražské vodovody a kanalizace, a.s., což je magistrátní podnik. Magistrát hlavního města Prahy vedete Vy, nikoliv Kancelář prezidenta republiky. Dolní část příkopu slouží pro nutnou dopravu materiálu na opravu parkánových hradeb. Jak jsme ukázali i veřejnosti, která měla možnost Jelení příkop navštívit v rámci Dnů otevřených dveří. Přítomní návštěvníci si mohli všimnout i toho, že materiál na opravu historických hradeb byl do svahu vynášen po speciální kolejnici právě proto, aby nebylo nutné pokácet ani jediný strom.

Všem, kteří se na této opravě podíleli, za to patří velké poděkování, namísto Vaší neuvážené, nepodložené a zcestné kritiky.

Přál bych si, Vážený pane primátore, abyste se věnoval více řešení problémů, za něž jste odpovědný. Zároveň si Vás dovoluji požádat, abyste se stejnou rychlostí, jako jste zveřejnil dopis adresovaný mně, publikoval i tento můj dopis adresovaný Vám. Zároveň abyste se veřejně omluvil. Nikoli mně, ale především našim zahradníkům, památkářům a architektům, kteří již po generace pečlivě udržují Jelení příkop ve stavu, v jakém nám jej zanechali naši předkové.

S úctou

Miloš Zeman 

DRUTĚVA

V Holešovicích, na zastávce Maniny nastupovali velmi často cestující s nejrůznějšími druhy zdravotního postižení. Byla tam a snad i je dodnes veliká budova podniku Drutěva. Dost často se stávalo, že tito spoluobčané přinesli zpestření služby pro řidiče, v podobě příhod s ostatními cestujícími. 
Několikrát jsem tady vezl jednu paní, která chodila o berlích. Byla malého vzrůstu, takže i její berličky byly poněkud kratší. O co byla menší, tak byla schopná vyvinout takovou rychlost při odpichu berlemi a doskoku nohou na zem, že jsem to považoval za nemožné, abych této osobě ujel. Byla schopná tu tramvaj i „předjet“ a chytit vás na Libeňském mostě. Když na tramvaj čekala v zastávce, tak následovala tato scéna. Byla první a narafičená v prostoru prvních dveří, kam teprve tramvaj dobržďovala. Jakmile jste otevírali dveře, tak okamžitě a hlasitě křičela. „Jedno místo pro mrzáka!“ Nevěřili byste co to udělalo s lidmi v plně obsazené tramvaji, jak se vytyčili sedící osoby na sedadlech a ještě všichni udělali prostor a uličku, aby se paní dostala pohodlně ke své židli. 
Můj kolega Václav Huďa jezdil se služebním vozem. Svážel další kolegy z různých částí Prahy do vozovny, aby již kolem 4 hodiny byli na pracovišti. Někteří kolegové mu to i záviděli, že na to konto nejezdil klasický turnus směn a měl pouze ranní šichty. Já jsem mu to vůbec nezáviděl, protože vstávat každý den v době, kdy ostatní ještě neopouštěli lokály vináren a on chudák musel již ve 2 hodiny vstávat a ve 3 ráno  vyjíždět z vozovny. Stejně ho potom odpoledne čekala další šichta. Měl pronajatý stánek občerstvení na zimáku na Štvanici. Takhle se musel tehdy otáčet člověk, aby si dopřál vyššího standardu, než průměrného výdělku 1.500 Kč/ za měsíc.
Tak Václav mi povídal. „Hele jedu takhle za tmy na Maniny a tam stála taková stařenka a asi si nevšimla, že nejedu s normální tramvají pro cestující a začala mě stopovat. Byla docela zima a tak jsem jí zastavil. Naklonila se hlavou do vozu a říká. Panáčku jedete tam? A já čekám co dodá a ono nic…A tak dělám že nerozumím a ona znovu povídá. „Jedete tam?“ A já, kam? A ona. „No tam přeci!“  Myslel jsem si, že si dělá ze mě srandu a povídám. „Já už jedu pani nazpátek.“ A to je škoda. Tak s pánem bohem synku.

Tramvaj byla zaplněná tak z poloviny a za kabinou řidiče se objímal mladý páreček. Zastavil jsem na Maninách u Drutěvy a u prvních dveří stála robustní žena staršího věku a razantně ukázala prstem na kluka, co tam muckal tu slečnu za mnou.„Vy mi pomůžete!“ řekla dáma a chytila se po obou stranách tyčí na dveřích. Kluk najednou celý zrůžověl a nebylo to vůbec z toho muchlání, viděl jak celá tramvaj je štauf a naklánějí se k prvním dveřím i sedící cestující. Dáma, když chudák kluk sestoupil ze schodů dolů a chtěl jí chytit za ruku povídá. „Dejte mi tam tu nohu!“ Měla na sobě sukni a z té čouhaly silné nohy a ty byly obalené takovými tlustými, proužkovanými, hnědými punčochami. Něco jako dětské punčocháče, ale ve velkým. Kluk se tedy shýbl a uchopil dámu za lýtko a už jí zvedal nohu na první schod. „Tu né, tu druhou, ozvala se hlasitě dáma.“ Chlapec se celý potil a bylo mu naprosto jasné, že se poprvé v životě stal středem pozornosti. Vzal tedy obouruč druhou nohu do dlaní a v tu se ozvalo. „Vejš, dejte ty ruce vejš!“ To se už ve voze ozýval první smích. Kluk srdnatě zápasil s nohou a podařilo se mu nohu umístit na první schod. Celé se to střídavě opakovalo až do doby než dáma stanula u mé kabiny na palubě tramvaje. Zaťukala na dveře kabiny a ptá se.„ Jedete na Krejcárek?“ Protože jsem jel do Kobylis, tak říkám že ne. Žena se důvěrně otočila na mladíka, který si ještě otíral pot ze zátylku a s úsměvem mu říká. „Tak a teď dolu.“ Zoufalost v jeho očích se dala srovnat s výrazem postřelené laně.

Je ČSSD důvěryhodná strana?

Milan Chovanec (* 31. ledna 1970 Plzeň) – zdroj Wikipedie
Do roku 1989 (Jako 19 ti letý?) pracoval Milan Chovanec v Československé bance, po revoluci začal podnikat v oblasti maloobchodu, velkoobchodu a služeb. (Jenže podle svědectví mnohých Plzeňáků v obchodě Ovoce - Zelenina na plzeňském náměstí !)
JAK TEDY PAN MINISTR VYSVĚTLÍ, ŽE PO ABSOLVOVÁNÍ STŘEDNÍ EKONOMICKÉ ŠKOLY NEZNÁ ŽÁDNOU CIZÍ ŘEČ A DÁLE, JAK TO, ŽE JEJ NĚJAKÁ BANKA VŮBEC ZAMĚSTNALA???!!! Zvládá totiž jen prodej zeleniny !

Krátce po sečtení výsledků voleb se 26. října 2013 zúčastnil utajované schůzky prezidenta Miloše Zemana s částí vedení ČSSD, po které Milan Chovanec a další členové předsednictva ČSSD vyzvali k odstoupení předsedu strany Bohuslava Sobotku.

Chovanec později schůzku přiznal a tím dostal milost od Sobotky a začala tak úzká, mafiánská spolupráce těchto politiků ČSSD.

K výhradě prezidenta Zemana uvádí Sobotka: "Argumenty, s nimiž prezident přišel ve svém veřejném vyjádření, nepokládám za tak závažné, aby vedly k úvahám o změně personálních nominací," uvedl Sobotka.

Martin Marek - Autor je plzeňský občanský aktivista. Jako jeden z prvních v roce 2009 veřejně upozornil na podvodné praktiky na plzeňských právech.
Milan Chovanec stihl vystudovat ještě jako plzeňský zastupitel za ČSSD tříletý bakalářský obor Právní specializace - veřejná správa na plzeňských právech. Na tom, by nebylo nic podivného, pokud by se mu to nepodařilo za 9 měsíců.

V čem je tedy potíž se studiem Milana Chovance? Ke tříletému bakalářskému studiu byl zapsán v září 2008 (čemuž odpovídá i jeho studijní číslo začínající R08) a svoji bakalářskou práci obhájil už v červnu 2009, tedy přesně po 9 měsících. Bakalářské studium lze podle zákona o vysokých školách studovat nejméně tři a nejvíce čtyři roky.

Co na to Milan Chovanec? „Vedení školy následně rozhodlo, že všichni úspěšní absolventi mohou pokračovat v řádném studiu s tím, že budou zařazeni do 3. ročníku bakalářského studia Veřejná správa na Právnické fakultě ZČU.“

Podstatné však je, že do této doby Milan Chovanec veřejně nepředložil jediný důkaz o svém předchozím studiu, kterým by mohl vyvrátit podezření o 9 měsících studia.
Není nezajímavé, že za údajné provinění na straně fakulty nebyl dodnes nikdo potrestán.

Šéf protimafiánského útvaru (ÚOOZ) Robert Šlachta: Vedení policie tlačilo, ať některé kauzy necháme být! Nejvíc se z toho radují zločinci. Ti budou slavit. Což samozřejmě není pro občany dobrá zpráva. Myslím si, že ÚOOZ měl respekt.

Milan Chovanec však rád podepsal sloučení protikorupční policie a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), s tím, že nebude mít podle výsledků analýzy vliv na vyšetřování živých kauz. Je zajímavé, že se nyní objevily v telefonních rozhovorech redaktora Mf s Babišem…
Ve svém resortu, uvedl Chovanec, nemám místo pro Roberta Šlachtu.

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery: Při jednání V4 o kvótách uprchlíků Milan Chovanec seděl sám u stolu a mlčí, protože neumí žádnou cizí řeč!

Hluboký propad po Krajských volbách a ještě větší ve volebních preferencích, nutí stranu ČSSD ke zdiskreditování největšího rivala Hnutí ANO a Babiše, za pomoci KDU-ČSL a Kalouska. Máme všechno pod palcem a zatím jde všechno podle plánu.
Co na to voliči na podzim?

Proč ČSSD ubývají voliči a příznivci?

Jde především o několik faktorů, které ovlivňují bývalé příznivce této strany. Za prvé. Odklon a vymezování se k prezidentovi Miloši Zemanovi. Ten se svými názory těší podpoře více jak poloviny národa a voličů. Za druhé. V tichosti odstoupení od církevních restitucí, které v předvolebním období přinesly ČSSD mnoho hlasů. ČSSD důrazně neotevřela otázku alespoň zdanění, tzv. odškodnění. Za  třetí. V aktuální otázce imigrantů a jejich přerozdělování zaujala postoj, který naši zemi stálo mnoho miliónů korun. Nepřidala se v otázce přerozdělování a kvót na stranu Slovenska, které podalo žalobu Soudnímu dvoru EU. Za čtvrté. Kauza s reformou policie a protikorupčního oddělení pana Šlachty. Za páté. Pokud se to ČSSD hodí, přidává se na stranu koaliční KDU-ČSL. Pan premiér Sobotka cítí potřebu poškozovat vztahy s hnutím ANO, které dokazuje, že stát lze vést úspěšně jako firmu a která svými činy přebírá hlasy voličů ČSSD na svou stranu. Za šesté. Nesouhlas ČSSD se zákonem o všeobecném referendu. Politici a nejenom ČSSD jsou naši zaměstnanci, které si volíme do státních institucí. Asi se bojí, že kdyby se znemožnili před národem, tak by o své pelíšky mohli přijít. Rozhodovat bez občanů se jim líbí a tak také došlo k několika excesům, viz dříve zmíněné církevní restituce. Za sedmé. Ministr Zaorálek za ČSSD přidává souhlas s protiruskými sankcemi EU. V tomto případě přišel náš stát o miliardové zisky na ruském trhu. Nemluvě o uznání Kosova, s kterým například kromě jiných zemí nesouhlasí ani Slovensko. Genocida Srbských obyvatel za dohlížení vojáků OSN a bohužel i našimi vojáky, je ostudou naší země. Naopak neuznáváme ruský Krym, kde došlo bez vojáků k řádnému referendu obyvatel za dohledu mezinárodních pozorovatelů. Zřejmě není anexe jako anexe pokud si jí nepřejí USA. Na Kosovu si ihned vybudovali druhou největší vojenskou základnu mimo své území. ČSSD po prohraných krajských volbách tápe. Vyměňuje dva ministry, kteří však s výše citovanými zápornými faktory nemohli nic udělat. Do parlamentních voleb v příštím roce zbývá několik měsíců. Pane Sobotko, asi se spoléháte na hlasy důchodců, kterým přidáváte tři stovky. Nebuďte naivní.

Karolína Plíšková

Úředním jménem Hrdličková, z důvodů hráčské kariéry si ponechala jméno Plíšková. K zasnoubení došlo se sportovním komentátorem v roce 2017 a rok na to, si Michala Hrdličku vzala v Monaku za manžela. Psal se rok 2018. Manžel se stal zároveň jejím manažerem a prohlašoval, že se jejím hrobníkem v kariéře nestane.

V roce 2016 se přiblížila k vítězství na Grand Slamu US Open, když se dostala až do finále. Tehdy jí porazila Němka Angelique Kerberová.

Od roku 2007 vyhrála šestnáct turnajů ve dvouhře, včetně dvou vítězství na turnajích kategorie Premier 5 na Cincinnati Masters 2016 a Rome Masters 2019. Na grandslamové úrovni se probojovala nejdále do finále ženské dvouhry na US Open 2016.

Rok 2017 byl pro Karolínu zásadní a její hvězda stoupala na tenisovém nebi. Stala se první českou hráčkou, která se v hodnocení WTA umístila na dva měsíce jako světová jednička.

Tenisový svět jí začal přezdívat královnou es.

Mezi české diváky, kteří jí vyčítali její bezkrevné působení na kurtu, vrazila empatický klín prohlášením, že za každé eso na turnaji US Open 2017, daruje 200 eur (cca 5 200 korun) na pomoc Klinice dětské hematologie a onkologie pražské Fakultní nemocnice v Motole. Konečná částka byla 171 600 Kč. To byl hezký počin i pro další české sportovce.

Kariéra Karolíny Plíškové se v dalších letech 2018 – 2020 vyznačovala střídavými výkony. Nejvíce bodů do žebříčku dostává tenistka na Grand Slamech a tam se Karolíně stále nedaří. Dostala se nejdále do semifinále na Australian Open v roce 2019. Letošní výsledky na Grand Slamech jsou naprosto tristní. Na US Open byla nasazená jako jednička a odešla hned v druhém kole. To samé jí potkalo i na French Open. Kam se vytratila ta síla úderů, kterými porážela hráčky světové TOP 10? Úderová jistota a servis, dříve tak opěvovaný, najednou zmizely. Projeví se to zároveň i na pořadí v žebříčku WTA, kde Karolína bude klesat dolů.

Diváci v kritických komentářích uvádějí, že hraje bez zájmu, bez pohybu a mnohokrát na stop volej soupeřek ani nereaguje. To jsou bohužel údery, s kterými dnešní světové hráčky rozhodují zápasy. Nevím, jestli je trénuje i Karolína, ale při hře je nepraktikuje. Celkově vzato mi Karolína Plíšková připadá, jako když polevila v trénincích, ztratila zájem o vylepšení své hry, o kondici a každá její soupeřka už zná recept na její hru. Karolínu rozběhat, zkracovat údery za síť, a když jí nebude vycházet první podání, tak mám vyhráno. Doufejme, že slova jejího manžela o hrobníkovi se opravdu nenaplní.

Obyčejný den důchodce.

Pokud patříte mezi notorické závistivce, pak dále nečtěte!

Ráno jsem se povaloval v posteli až do 7.30 a díval jsem se na zprávy co je nového. Potom jsem posnídal, vzal svůj šikovný jezdící vozík a jel za slunečního dopoledne na nákup. Jednak se projdete a za druhé, netáhnete nákupy v ruce, což škodí vaší páteři. Zakoupil jsem cenově výhodné produkty a utratil tisícovku. Potom jsem si vsadil svoje  krásná čísla do Sportky. Musím případnou výhrou, skoro bych řekl zaručenou, kompenzovat náklady na zamýšlenou dovolenou.

Přemýšlím o letecké cestě kolem světa a to i z důvodu známého procesu imigrantské krize v Evropě. Navštívil bych některé země  kde jsem sice už byl, ale znáte to. Jsou i další lokality, které stojí za vidění. Láká mě trasa Praha – Peru (Lima) – USA (San Francisko) – Havajské ostrovy (Honolulu) – Austrálie (Darwin) – Nový Zéland (Queestown) – Nepál (Káthmándu) – Praha.

Když si tak odpočívám před Glóbusem u vodotrysků, tak najednou slyším z dálky volání. „Dědo, dědečku“. Otočím se a vidím svá tři vnoučata, jak ke mně běží společně s dceruškou. Děti si potom odběhli na trampolíny a nejmladší andílek běhal mezi gejzíry stříkající fontány. Už jednou, ale to bylo léto, se mi tady promočil až na kost.

Čekajíc na dceru než si vyřídí potřebné záležitosti jsem si vykouřil dvě cigaretky. Navzdory tlachajícím odborníkům dotovaných eurofondy a jejich průzkumům, mám svůj dlouhými lety ověřený, padesátiletý výzkum, že cigarety a káva nejsou z daleka tak škodlivými produkty, jak se o nich dnes píše. Nejhorší pro vaše zdraví je stres a deprese. Toto jsou spouštěči a aplikátory všech typů rakoviny, které jak sami zjišťujete ve svém okolí, zapřičiňují nádory snad u každého druhého člověka, včetně nekuřáků.

Dcera s dětmi potom odjeli do svého baráčku a slíbili jsme si, že je zítra přijedu navštívit a holky nafilmuji, jak se starají o koně.

Doma jsem vyložil nákup a docela jsem byl unavený. Šel jsem si tedy ve 13.h odpočinout a pustil jsem si  TV, tenis z Monte Carla. Viděl jsem jen pár gamů v duelu Nadal – Wawrinka. Probudil jsem se v 16.45h a zprvu jsem nevěděl co se to děje. Teprve internet mě informoval, jak utkání a další dvouhry dopadly. Uvařil jsem si kávičku a na balkóně v klidu vykouřil dvě cigaretky se zjištěním, jak se nám najednou ochladilo.
Potom mě napadlo sepsat tuto glosu a dát jí na FB, aby i další a nejenom důchodci měli inspiraci , jak se radovat z obyčejných věcí, být spokojení a šťastní.

Obyčejná žárovka?

 Téměř 150 let existuje a stále se používá a vyvíjí vynález žárovky. Z historie víme, jaká obrovská touha lidí po světle, byla předchůdcem vynálezu žárovky. Od ohně, loučí, svíček, petrolejových lamp, přes obloukové lampy až k žárovce, vedla dlouhá cesta, na které se účastnil i český vynálezce František Křižík. Křižíkova diferenciální oblouková lampa je představena světové veřejnosti v roce 1881 na výstavě v Paříži. Křižík slaví v Paříži triumf. Jeho diferenciální obloukovka se samočinnou regulací vzdálenosti uhlíků získává zlatou medaili mezi padesátkou podobných zařízení!

Podle novodobých výzkumů, žárovku sestrojilo nezávisle na sobě 20 vědců a vynálezců ještě před Edisonem. Ovšem úspěšně ji patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 – první Edisonova žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Prohlášení demokratického prezidentského kandidáta Joea Bidena, nemůžeme brát vážně.“ Černoch vynalezl žárovku. Žádný běloch jménem Edison.“

První elektrické světlo v našich zemích měl Robertův cukrovar v Židlochovicích, jeden z nejmodernějších podniků té doby. Zde se rozsvítila žárovka již v roce 1880. Na pařížské výstavě svítily žárovky v roce 1881 a téhož roku měla elektrické osvětlení Daňkova strojírna v Praze. První divadlo s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině mělo Brno – Mahenovo divadlo bylo otevřeno koncem roku 1882. Elektrické osvětlení v Národním divadle bylo zadáno v roce 1883.

Žárovka je jednoduché zařízení k přeměně elektrické energie na světlo. Nevýhodou žárovek je skutečnost, že má velmi nízkou energetickou účinnost – většina elektrické energie (až 95 %) se promění v teplo. Pro delší životnost a lepší energetickou účinnost jsou žárovky nahrazovány zářivkami, výbojkami a nejmodernějšími LED diodami. Výhodou svítivých diod je mimořádná životnost, odolnost proti častému spínání a okamžitý start na plný světelný výkon.

Takže, budiž světlo!

PRAHA

KT a zrychlovač.wmv

Tak Masaryk nám sežral Českého lva…

Rekordman Masaryk - film, který nikdo neviděl.
Film Masaryk ovládl letošní udílení Českých lvů. Získal 12 sošek, včetně těch za nejlepší film, režii, scénář i herce v hlavní roli. Překonal tak i Hořící keř, který roku 2014 posbíral 11 lvů. Dvanáct Českých lvů, a přitom skoro nikdo vítězný snímek Masaryk zatím neviděl. Film má v českých kinech totiž premiéru až 9. března. Už teď je u filmových akademiků nejlepším snímkem za poslední rok.
Moderátorkou předávání českých filmových cen, které přenáší Česká televize, byla Slovenka Adela Banášová, která sama s nadsázkou říká, „že je to skandál“. Nutno dodat, že se této role chopila velmi zdařile, s lehkostí a vtipem. Škoda, že u nás nemáme také takovou moderátorku.
Pocta pro Zaoralovou s Bartoškou
Obrovský a opravdu velmi dlouhý potlesk si zasloužili "rodiče" karlovarského filmového festivalu Eva Zaoralová a Jiří Bartoška, kteří už mají festival na starosti 24 let. Získali cenu za mimořádný umělecký přínos českému filmu. Celé Rudolfinum jim vyšvihlo poklonu potleskem ve stoje.
Cenu filmových fanoušků si odnesl film Anthropoid. A jak jsou na tom ostatní nominované filmy z pohledu českého diváka, nikoliv akademie?
Seriál Pustina – 89%
Anděl páně 2 – 82% (rekord v návštěvnosti)
Anthropoid – 79%
Zločin v Polné – 77%
Masaryk – 71%
Já, Olga Hepnarová – 67%
Lída Baarová – 52%
Střípky:
Petr Čtvrtníček přišel s rozepnutým poklopcem.
Partnerka Oldřicha Kaisera, písničkářka Dáša Vokatá, byla za největší strašidlo večera.
Josef Klíma nesměl na České lvy: Největší urážka v mém životě!
„Ano, lístky jsem nedostal, protože jsem pozdě zaplatil roční příspěvek 200Kč,“ potvrdil informaci Blesku sám Klíma. „Teď se trochu cítím jako v dávných dobách, kdy někdo jednou nezaplatil ROH, a proto nedostal na Vánoce kolekci,“ dodal.

Fenomenální herečka Jiřina Bohdalová.

Zdá se to až neuvěřitelné, ale 3. 5. 2021 bude Jiřině Bohdalové 90 let. Tato dáma, která dokonale ztvárnila nejrůznější filmové, televizní a divadelní role, se nesmazatelně zapsala do srdcí diváků nejrůznějších věkových kategorií. Právem je nazývána nejslavnější a nejlepší Českou herečkou všech dob.

Po jejím boku vždy stáli umělci, kteří si považovali za čest, být jejími přáteli. Jan Werich, Karel Gott, Vladimír Dvořák, Vladimír Menšík a mnoho dalších významných umělců.

Její genialita při ztvárnění rolí komických, dramatických nebo romantických by zastínila i největší hollywoodské hvězdy.

Popřejme herečce Jiřině Bohdalové pevné zdraví a štěstí i do dalších let a kariérních úspěchů.

Základní škola Šestajovice

Distanční výuka na školách 1. a 2. stupně.

A je to tady opět. Žáci probírají předměty s paní učitelkou přes počítač. Někdy se stává, že systém je tak zahlcený a proto se jednotlivé třídy musí ve výuce střídat. Buď ráno, nebo odpoledne. Kromě toho ještě dostávají domácí úkoly přes e-mail a musím říct, že je toho dost.

Paní učitelka hovoří k celému kolektivu, nebo se přihlašuje k jednotlivým žákům. Z mého pohledu to je zajímavé, ale uvědomuji si, že pro učitelku to je asi namáhavé a vyčerpávající. Mám vnuka ve druhé třídě a říkal mi, že ho to baví, a když chce zodpovědět nějakou otázku, tak jednoduše zvedne ruku a dostane od učitelky slovo.

Tohle naše generace nikdy nezažila, ale je to správné rozhodnutí. 

Moje aktivity na sociálních sítích.

Osobní stránky

https://www.facebook.com/franta.plaminek/

Český a Slovenský tenis

https://www.facebook.com/groups/381248455875476 

Duhový Černý most

https://www.facebook.com/groups/668794740398294

Příspěvky ve skupině

Volil jsem prezidenta Zemana

https://www.facebook.com/groups/2036504566618037

Přemýšlíte, co budete dělat v důchodu?

 Říká se, že důchodci nemají na nic čas. Je to fakt, který jsem si nemohl dříve představit. Jsem v důchodu už šest a půl roku (to to letí), a jsem docela zaneprázdněný a vůbec se nenudím. Nepatřím mezi dědečky, kteří chodí krmit ptáčky a posedávají v parku na lavičkách nebo v čekárnách ordinací. I když musím myslet i na preventivní prohlídky a tak se tam také občas zastavím. Mám poměrně dost zájmů a hlavně mám na všechno daleko víc času, než když jsem chodil do práce. V zaměstnání jsem byl spokojený a dodnes vzpomínám na své kamarády a na zážitky, kterých bylo mnoho. Co udělat pro spokojené stáří? Než půjdeš do důchodu, zaplať všechny úvěry a půjčky a našetři si nějaké peníze pro spokojené stáří. Začni spořit od 45ti let. Zaměř se na dobré vztahy s rodinou, dětmi a vnoučaty. Věnuj se svým koníčkům a nebraň se novým technologiím. Nauč se je používat.

Velkým trhákem pro důchodce je záliba sledovat slevové akce v obchodech. To zabere poměrně dost času, ale je to záliba. Proč dávat za mléko 14 Kč, když tento týden ho mají za 9,90 Kč? To dá rozum. Všechno si najdu na internetu a potom se vydám na projížďku. Obchody mám v okruhu 2 km a benzínu se to nedotkne. Při větším nákupu, tak na týden, ušetřím minimálně 400 – 500 Kč. Mám víc času se věnovat své životosprávě, což při zaměstnání a směnách v DP nebylo možné. Už jsem shodil 10 kg a pokračuji dál.

Občas se setkávám s dřívějšími kolegy, dáme si pivko a někdy i večeři. Někdy se jdu jen tak projít a rád fotografuji a potom si záběry zpracuji na počítači. Občas udělám i video z nejrůznějších výletů s rodinou a s vnoučaty nebo s kamarády. Navštěvujeme se, nebo se setkáváme se sestrou a potom zajdeme na vínečko. Byli jsme spolu i na dovolené v zahraničí a opět plánujeme další. Cestování mám rád. Byl jsem také v lázních v Maďarsku s kamarády a doma v Luhačovicích. Chce to mít nějaké našetřené love a slušný důchod. Potom se opravdu nebudete nudit.

Architektonická nuda v Praze...

Za posledních 30 let se v Praze postavilo jenom pár pozoruhodných staveb, na které se chodí dívat i návštěvníci z ciziny. Co to bylo ale za martýria tyto stavby prosadit a uskutečnit. Mnoho úřednických šimlů, mnoho názorů, mnoho razítek a posudků. Jako ve všem v naší republice.Teď se mluví o ruském kole na Smíchově a už se probouzí úřednický moloch. Odbornice Krnáčová, původem odněkud z východu - že prý už jedno kolo máme na Výstavišti....dovolím si poznamenat, že to je součást Kočkova impéria, je malé, slouží tu jako součást lunaparku a vidíte z něj tak jenom na okraj Výstaviště...ono vůbec o Praze rozhoduje hodně naplavenin, záměrně brzdí modernizaci výstavby, ale mají tu úřednickou moc. Vezměte si jenom nový návrh pro výškové budovy v Praze. Hlavně aby nevyčnívaly, nepřevyšovaly okolní zástavbu a tak dále...jděte do hajzlu s takovým záměrem nebo se jděte podívat do Londýna, který je obdivovaný na celém světě. A nakonec ještě památkáři....to je také skvadra. Když se s velkými problémy otevřel a dostavěl komplex Blanka, tak jsem se byl vožrat...a na to konto vyjmula vláda dostavbu Pražského okruhu z prioritních staveb. Chtělo by to velký třesk a tyto dobře placené úředníky vyházet do jednoho.

Ruské (malé) kolo na Výstavišti - 30m

Návrh kola na Smíchově - 60m

Návrh kola na Smíchově - 60m

Tunel Blanka

Tunel Blanka

Trojský most součást komplexu

Filadelfie - Praha4

Enterprise - ve výstavbě

Maint Point Karlín

Obdivovaná stavba - Tančící dům

City Epoque - ve výstavbě

Crystal Prague - Vinohrady